Počátky vodáctví na Sázavě

Nesčetné množství kánoí, kajaků, raftů, maňásků, pramic a někdy i hodně roztodivných plavidel proplulo nejkrásnějším úsekem Sázavy, kaňonem nacházejícím se pod vrchem Medníku. Samozřejmě se po dlouhá staletí po řece plavili voraři, kteří postupem let a generací vytvořili kromě tradic i slavné vorařské rody. Krásně o nich píše ve svých románech rodák z Kamenného Přívozu, spisovatel Jan Morávek. My se však nyní budeme věnovat plavbě rekreační – vodácké. A ta, jako každá aktivita, musela mít svůj začátek, svoje nadšené průkopníky.

Naším nejstarším známým rekreačním vodákem byl šlechtic Petr Vok z Rožmberka, který se rozhodl splout na lehké loďce Vltavu z Českého Krumlova až do Prahy. Na této plavbě se za bouře málem utopil, ale byl na poslední chvíli zázračně zachráněn. O něco později se na českých řekách proháněl na kajaku rytíř Zachař z Pašiněvsi, který se s tímto praktickým plavidlem seznámil na výpravě za polární kruh. Teprve v roce 1881 pluje po Vltavě z Českých Budějovic do Prahy veslice s posádkou čtyř anglických sportovců. A o tři roky později si dva další Angličané, obchodníci Stewens a Bradley, dovezli kanadskou kánoi, se kterou spluli Malši, Vltavu a Labe.

V roce 1905 si člen Českého Yacht Klubu Karel Stutzik podle zhotoveného modelu, obkresleného z katalogů a cestopisných knih, nechává u truhlářské firmy Blecha a Mašek postavit první ryze českou kánoi. Vážila 80 kg a po ní následovaly další zdokonalené a hlavně lehčí verze. Během několika let jsou na těchto kánoích sjety všechny hlavní české řeky. Nicméně šlo o ojedinělé plavby.

Průkopník vodáctví Josef Rössler Ořovský

Zásadním zlom přišel v roce 1910, a to díky Josefu Rösslerovi Ořovskému. S trochou nadsázky se o něm dá říci, že byl jakýmsi Járou Cimrmanem českého sportu, ale na rozdíl od něj byl ve svých aktivitách zpravidla první a nikdo ho nepředběhl. Už ve dvanácti letech, v roce 1881, založil se svými spolužáky Bruslařský klub. O šest let později uspořádal jedny z prvních atletických závodů u nás. Ve stejném roce objednává v Norsku dva páry lyží, aby v noci z 5. na 6. ledna 1887 společně se svým bratrem sjel na lyžích Václavské náměstí směrem od rozestavěné budovy Národního muzea až dolů na Můstek. Tímto sjezdem v místech, kde by to dnes nikdo nečekal, položili základ českého lyžování, když nadšeni zakládají první lyžařský spolek v Evropě mimo Skandinávii. Spolek, který časem přerostl ve Ski club Praha.

V roce 1903 zakládá Rössler Ořovský společně s Janem Bucharem Svaz lyžařů v Království českém, první lyžařský svaz na světě. O dvacet let později spolupracuje na vzniku Mezinárodní lyžařské federace. Okouzlení zimními sporty spojené s jeho organizačním talentem a vizionářstvím vedlo až tak daleko, že jako první přišel s návrhem uspořádat zimní olympijské hry. V roce 1893 zakládá na pražském ostrově Štvanice I. Český lawn-tennisový club. A ve stejném roce v pražském Podolí ještě Český Yacht Klub. V březnu 1896 je rozhodčím prvního derby dvou velkých fotbalových rivalů Sparty–Slavie. Společně s Jiřím Guthem zakládá Českou amatérskou atletickou unii a v roce 1899 dokonce Český olympijský výbor.

V již zmiňovaném roce 1910 objednává Josef Rössler Ořovský z Kanady šest kusů lehkých moderních kánoí potažených plátnem, které se staly vzorem pro četné české výrobce a zahájily tím slavnou éru vodáctví u nás. Na těchto kánoích členové Českého Yacht Klubu absolvovali pravidelné organizované vodácké sjezdy našich řek, řádně popisované do staničních knih i propagované v tehdejším tisku. Jejich romantické plavby, první nadšené závody a náhle dostupné kánoe domácí výroby inspirovaly další budoucí vodáky a během necelých dvaceti let se kánoe stává běžným plavidlem na našich řekách a přichází vodácký rozkvět – ten úplně největší na Sázavě a Vltavě. Obě řeky oplývaly romantickými kaňony a místy k táboření a na březích postupně vzniklo množství osad i sezónních kiosků. Pořídit si kánoi se proto přímo nabízelo. Například jen v Praze a blízkém okolí bylo v roce 1930 jejich množství odhadováno na 2 500.

Vodácké odemknutí Sázavy

Díky projektu digitalizace kronik v Regionálním muzeu v Jílovém u Prahy jsme získali přístup do tzv. staničních knih. Do dnešní doby se jich dochovalo deset v držení Českého Yacht Klubu a jedna v soukromém vlastnictví. Josef Rössler Ořovský je zanechal v letech 1909 až 1931 na vybraných místech, kde se střetávali plavci, sportovci a vodáci – v Libřici, Štěchovicích, Davli, Žďákově, Orlíku a v Záhoří. A do staničních knih nejen zapisoval událostí spjaté s plavbami a akcemi Č.Y.K, ale své zápisy rovněž ilustroval. Dnes se jedná o naprosto unikátní, historicky nesmírně cenné záznamy.

A právě ve staniční knize Libřice jsme objevili jeho zápis, doplněný krásnou ilustrací, z 28. a 29. května 1910 nazvaný III. výlet Č.Y.K. – v canoës z Jílového po Sázavě do Vltavy:

28/V.

Došla canoës dráhou do Jílového, byla vyložena pány Komárkem a Šubrtem. Na to se sešli p. Komárek, Šubrt a Rössler v hostinci „U Malířů“ na Žampachu a bavili se výtečně v dámské společnosti do 12 h noční.

29/V.

V 5 h ráno vyčistili jsme lodě a dali na vodu. Před 8 h poslali jsme 4 dámy s čepicí a kabáty Č.Y.K. na nádraží, když k překvapení pánů Carmine, Stutziga a Hanzy byli tito dámskou deputací přivítáni. Ráno v 9 h odjezd od Žampachu, jezem atd. Řada peřejí absolvována. Skvostné skalnaté a lesnaté řečiště Sázavy, četné peřeje a balvany v řece poskytovaly nádherný turistický prožitek. Před Pikovickým výchozem skal jsme se slunili a koupali. Pak sjezd Pikovickým jezem a dál do Libřic.

Plavba tří kánoí s romantickými názvy Comassagera, Winetou a Sokol byla krátká, avšak pro vodáky šlo o plavbu historickou, jelikož právě její účastníci odemkli pomyslným klíčem řeku Sázavu nekonečnému množství pozdějších následovníků a následovnic, a to až do dnešních dnů.

Michael Antony