Baráčníci reprezentují slušné chování, tradice a zvyky, říká František Hruška

Sousedé a tetičky, pantatínek, rychtář, místorychtář, syndyk, berní, slídilové účtů, švandymistr, vzdělávatel, dráb, ponocný, šafář, gratulanti… ne, to nejsou role z filmu po pamětníky, i když by se to na první pohled mohlo zdát. Jsou to jména členů a funkcionářů Vlastenecko-dobročinné obce baráčnické, neboli baráčníků, kteří se už 150 let snaží v obcích a městech udržovat staročeské zvyky a obyčeje. Právě před 100 lety baráčníci „zakořenili“ i v Přestavlkách u Čerčan. „Jsou součástí historie naší obce a neumím si představit jakoukoliv oslavu, akci či kulturní událost bez jejich prezentace,“ říká starosta Přestavlk Jan Mikulanda, který je od loňska sám jedním ze „sousedů“, tedy členů spolku baráčníků.

Padesát let spojuje svůj život s přestavlckými baráčníky i František Hruška, posledních 40 let byl jejich rychtářem. „Prožil jsem tam velký kus svého života. Nejvíc se mi líbí, že je tam dobrý kolektiv, mezi přestavlckými baráčníky není zášť ani závist, případné spory se rychle urovnají. Je to reprezentace slušného chování, tradic a zvyků. Nikdy jsme nekoukali ani na politickou příslušnost, nedělali jsme rozdíly mezi lidmi a s každým jsme chtěli vycházet po dobrém,“ říká vitální muž, který v březnu oslaví 90. narozeniny.

František Hruška pochází z Bukovan, do Přestavlk se přiženil. „Žil jsem tam 52 let, do spolku baráčníků jsme se s manželkou dali v roce 1975, od roku 1984 jsem byl jeho rychtářem,“ vzpomněl. Po smrti manželky se před několika lety přestěhoval z Přestavlk do domu s pečovatelskou službou v Benešově, na přestavlcké sousedy a tetičky ale nezapomíná, je mezi nimi vždy rád. Dojíždění je pro něj už složitější, proto letos rychtářskou štafetu předal.  

„Náplní baráčníků je udržovat staré zvyky. Máme krásné spolkové kroje, ženy ve stylu Mařenky z Prodané nevěsty, muži nosí takzvaný svéráz – vyšívanou košili, pod krkem mají uvázanou červenou mašli a na hlavě čepici s brčkem,“ popsal František Hruška. V krojích se účastní všech akcí, které se v obci konají, například pověstných dožínek firmy AGRO Přestavlky. „Obzvlášť naše tetičky tam jsou oblíbené, v krojích vítají všechny příchozí chlebem a solí,“ popsal. Trochu ho mrzí pokles počtu členů spolku baráčníků, v 70. letech minulého století jich bylo v Přestavlkách 34, v současnosti je jich polovina. „Ale pořád se držíme, teď přišli i nějací mladí, i já jsem se stal členem,“ dodal starosta Jan Mikulanda.

Spolek financuje svou činnost z členských příspěvků, v minulosti byl hlavním zdrojem jeho příjmů sběr starého železa. „Za utržené peníze jsme pořádali zájezdy pro členy, jezdili jsme po celé republice, na výstavy v Budějovicích nebo Litoměřicích, bylo to krásné. Pamatuji si na první baráčnický ples v Přestavlkách – rychtář při jeho zahájení oznámil, že odteď až do konce plesu si všichni budou tykat, a to nehledě na věk. Takže my dvacetiletí kluci jsme museli tykat sedmdesátiletým tetičkám,“ smál se František Hruška při vzpomínce. Toho, kdo to tehdy porušil, prý dráb odvedl do šatlavy a hříšník se z ní pak musel vykoupit.

„Dráb dbá na pořádek v obci, pantatínek má jako nejstarší člen dohled nad celým spolkem, aby v něm nevznikaly nesváry mezi lidmi. Paňmaminka se stará o kroje a o to, aby tetičky chodily slušně oblečené. Berní je pokladní, syndik je jednatel, kontribuční vybírá příspěvky…,“ přiblížil František Hruška spolkové funkce. Přestavlčtí baráčníci nemají svůj prapor, ale vzhledem k věku členů by standartu kvůli její váze neměl při akcích kdo nosit. „Pokud se tradice udrží, a my pro to uděláme všechno, tak prapor pořídíme,“ ujistil starosta Jan Mikulanda.

Baráčníci podle něj jako jedni z mála spolků nemají z členství žádný prospěch. „Dělají to pro své okolí, dávají do toho hodně ze sebe, jsou hrdi na svou historii. Každý měsíc se u nás v obci setkávají, popovídají si, mladí i staří najdou společnou řeč, je to kouzelné. Závidím spolku, že funguje bez konfliktů a závisti, to se dnes jen tak nevidí,“ poznamenal Jan Mikulanda.

O baráčnících

Vlastenecko-dobročinná obec baráčnická vznikla v roce 1873 v Kolíně. Její současná činnost se zaměřuje především na udržování starých tradic a zvyků, předvádění lidových písní a tanců v tradičních krojích a organizování zábavných akcí s cílem udržet naživu odkaz českého kulturního dědictví.

jt