Geologická legenda – vzpomínka na RNDr. Petra Morávka

Petr Morávek pocházel z kulturně založené rodiny. Jeho rodiče byli učitelé a strýc byl známý spisovatel, dramatik a novinář Jan Morávek. I Petr byl kulturně založený člověk a v mládí hrál bravurně na piano. Přesto zvítězil jeho duch a nadšení pro geologii, které získal v Jílovém, když už coby kluk prolézal místní zlatonosné štoly. Proto jeho cesta směřovala na studium ložiskové geologie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. A nakonec udělal dobře, neboť zlato ho provázelo nejen celým životem, ale i celým světem.

Budoucí geolog se narodil do rodiny jílovského malíře a učitele Petra Morávka. Jeho příbuzným byl spisovatel Jan Morávek, nazývaný Ota Pavel dolního Posázaví. Možná právě po něm Petr zdědil mimořádný spisovatelský talent, neboť publikace dokázal napsat erudovaným a zároveň popularizačním stylem. Knihy tak zaujmou jak odborníky, tak laiky. Tato kombinace se u vědeckých pracovníků vyskytuje zřídka, o to více však potěší.

V roce 1959 Petr Morávek ukončil studium, a protože již během studií spolupracoval s Rudnými doly v Jílovém, nastoupil tam jako geolog. Vedl průzkumné a těžební práce až do uzavření dolů v roce 1969. A od té doby se zlato stalo jeho osudem. Od roku 1969 pracoval často v zahraničí (Kanada, Maroko, Portugalsko, Tanzanie, Brazílie a další) a sbíral zkušenosti, které později využil při vyhledávání a průzkumu ložisek zlata v ČR.

Do národního podniku Geoindustria nastoupil v roce 1978 jako vysoce kvalifikovaný ložiskový geolog a odborník na ložiska zlata. Prvním velkým projektem byl úkol „Zhodnocení prognóz zlata v Českém masívu“. Během prací bylo získáno, utříděno a zhodnoceno obrovské množství dat, dále zpracovány a vyhodnoceny podklady a údaje pro metalogenetickou mapu zlata v Českém masívu. Výsledky této studie byly oceněny státní cenou v r. 1984. Z této studie se pak odvíjely další projekty zaměřené na vyhledávání a následný průzkum indicií a ložisek zlata v Jílovském pásmu, ve středním Povltaví (Čelina, Mokrsko, Kozí hory), Rožmitálsko s ložiskem Petráčkova hora, na Šumavě ložisko Kašperské Hory a další. K průzkumu však již nedošlo pro nesouhlas a protesty občanů a ochránců přírody. RNDr. Morávek to však nevzdal, založil Asociaci České zlato a více jak 25 let neúnavně bojoval za rozumné využívání našich perspektivních ložisek zlata.

Pořádal přednášky, psal články, je autorem a spoluautorem desítek odborných článků, závěrečných zpráv, map a studií, jako např. „Vyhodnocení významných zdrojů zlatých rud v ČR v současných ekonomických podmínkách (2010)“. Dlouhá léta spolupracoval s Regionálním muzeem v Jílovém u Prahy a je spoluautorem monografie „Jílovské zlaté doly“ (z roku 2002, druhé upravené vydání 2018). Své zážitky a poznatky uložil i do cestopisu „Zlaté doteky pěti kontinentů“ (2008). Hluboké znalosti, talent, píle, nezdolná vytrvalost i optimistická povaha jsou tím, co pomohlo Petru Morávkovi vše shora uvedené vykonat a hlavně překonat.

Ředitelka Regionálního muzea v Jílovém u Prahy Šárka Juřinová vzpomíná

Petra jsem měla čest poznat v roce 2015 těsně před svým nástupem do muzea. Pozval mě do kavárny Korálek na náměstí, kde mi věnoval svůj čas a knihu Jílovské zlaté doly. A hned jsme si padli do oka. I přes věkový rozdíl jsem měla pocit, že přede mnou sedí gentleman s duší mladíka. Velice příjemný, milý, kultivovaný pán s obrovským přehledem nejen co se týká geologie, ale i kultury. Později jsem kolikrát na něm obdivovala, že přes jeho „přírodní“ vzdělání dokáže ocenit hudbu, výtvarné umění či literaturu.

Když jsem začátkem roku 2016 nastoupila do muzea, Petr tam pracoval a já za to byla velice ráda. Získala jsem v něm nejen kolegu, ale zároveň také kamaráda a rádce. Obracela jsem se na něj v mnoha problémech týkajících se nejen geologie, ale celého chodu muzea. Říkala jsem o něm, že je „výkladní skříň muzea“, neboť jeho jméno otevíralo dveře na mnoha úřadech a vědeckých institucích. Petra Morávka znal každý nejen v oboru geologie, aniž by Petr znal ostatní. On byl prostě kapacita a pojem nejen u nás, ale i v Evropě. A lidé, přátelé, kolegové současní i bývalí ho měli rádi. Neboť Petr se na nikoho nikdy nepovyšoval a byl výborným společníkem. Měl rád dobré jídlo i pití a nezkazil žádnou legraci. Ještě oslava jeho osmdesátin probíhala v muzeu ve velmi veselém duchu, kdy se sešlo kolem padesáti přátel a geologů a Petr byl v jednom kole. V muzeu pracoval až do svých 82 let a do posledních chvil docházel každodenně do práce, do svojí malé kanceláře, která byla až nahoře na půdě muzea a vedly k ní dvoje schody, které zdolával s lehkou elegancí. Stále ho mám před očima, jak stoupá do schodů až do nebes. Petře, chybíš nám tu nejen jako erudovaný geolog, ale také jako kolega a kamarád.

Šárka Juřinová